Díra za městem plná radosti. Spontana s Rutkou, MMNK, Degens a dalšími...

Začíná to jako pohádka - Za dálničním nájezdem, uprostřed pole, schovaná v remízku, ukrývá se v betonovém korytě SPONTANA, místo plné radosti a výborné hudby. A aby toho sentimentu nebylo málo, jeho brány se otevírají jen jednou za deset let.

Tohle ale není pohádka, je to realita. Realita, která stála organizační tým SPONTANY spoustu úsilí. Výsledek, který navazuje na deset let starý pomyslný první ročník téhle akce, je ale díky unikátní atmosféře naprosto fenomenální a já pevně věřím, že těší i své pořadatele. Tohle je přesně ta akce, která účastníky pohltí a pulzuje sdílenou dobrou náladou. Té má SPONTANA skuteně na rozdávání.

Klíč k otevření SPONTANY dostává písničkář Petr Foltýn alias Rabbit Slow. A svým sympatickým a minimalistickým projevem vyplňuje první místo programu na výbornou. Trocha citlivých skladeb a melancholie neuškodí, tím spíš když připravená hromada nástrojů a beden zvěstuje blížící se divočinu.

Zatímco nad SPONTANOU poletují poslední sluneční paprsky, startují na červeném koberci svůj set Degens. Dřevní melodie, hulvátskej křik a zvláštní zvuky úderů palic do kusu dřeva. Tenhle "nástroj" je trademarkem DEGENS, a betonovým korytem se jeho zvuk krásně nese. Degens ale nejsou jen o jednom bizarním instrumentu, dohromady to celé velmi příjemně dupe a šlape kolem sebe.

Padá tma, rozsvěcují se žárovičky zavěšené všude kolem a své nástroje si připravují KODDN. Lidí stále přibývá a to jak na betonovém plácku tak na hraně, odkud je na celou SPONTANU krásný výhled. Nakonec je tu odhadem více než 100 hlav. Idyla pokračuje - tentokrát za doprovodu alternativního rocku z dílny Kluků od Dolního Nádraží. Jejich set ke mně ale bohužel nepromlouvá zdaleka tolik, jako celý okolní prostor a čas. Nějak se to vleče.

Následující set naopak utíká celkem svižně - mladíci MMNK jsou opravdu zajímavý úkaz domácí scény. Výborní muzikanti a showmani s drzou odvahou a chutí předhánět se. Místy to pro někoho může být za hranou a příliš sebestředný, ale jako show to s postupujícím večerem funguje skvěle. Jen je třeba pro srandu úplně nezapomenout na tu hudbu, tím spíš když ji MMNK mají takhle v malíku.

Zlatým hřebem večera je pro mě Rutka Laskier, další unikátní formace ve své škatulce. Žádný emíčko nezní stejně jako od téhle pestré pětice. Rutka si tentokrát musí vystačit bez projekce, která ji obvykle kryje záda. Gagiho adidas teplákovka a místní genius loci to ale dohánějí. Rutka hrubne - od poezie přechází k punku, a dnes to hrubnutí platí se vším všudy - netrefený doby se ale ztrácí v tanečcích před pódiem na něm. Zábava.

Zábava, a pro mě dneska konečná - z toho co se ke mně donesla ale sranda pokračovala až do rána.  A za to jsem moc rád.