Pushteek znovu roztáhl křídla nad Brnem. Přinesl HC, stoner i country
Letos je to už popáté, co sova jménem Pushteek rozpíná svá křídla nad Kabinetem Múz. Popáté, co sál brněnského klubu zaplní kromě přehlídky šesti kapel taky hromady skartovaného papíru. Navzdory skvělým výkonům kapel a majestátnímu zvuku ale letošní ročník působí mírně unaveně.
Od prvního ročníku, který v půl páté odpoledne otevírali Repelent SS mám Pushteek Fest uložený jako akci, která se nebojí experimentovat s pozicí první hrající kapely. A kosa na kámen udeří i v roce 2023, kdy akci otevírají slovenští Old Tomb. Jejich Stoner Doom je jako dělaný pro hodinu vlka nebo alespoň půlnoční zaklínání - v Kabinetu ale rozvibruje zvuk už po půl šesté. Uvnitř klubu už je ale naštěstí tma, a tak zní Old Tomb tak dobře, jak jen stoner doom může znít. Akurátní počet repetitivních riffů a trefování dob included.
Je podivuhodné, že akce, která je obecně vnímána jako hardcore punková, může začít stonerem a skončit country. Tady ale určuje pravidla Pushteek a ten se v oblasti žánrů experimentovat nebojí.
Večer tak uzavírají Frankie and the Deadbeats, kteří na pódiu Kabinetu spolu s Praotcem Pushteekem Ivanem pokřtí své právě vydané album The Possibility That Love Is Not Enough. Kovbojové své pojetí country, které v úvodu mnozí považovali za satiru, vyšperkovali k dokonalosti - a to včetně hudby, projevu i kostýmů. Frankie and the Deadbeats jsou, a pořád budou, na podobných akcích trochu zjevení. To ale nemění nic na tom, že je radost jejich ansámbl, nově doplněný o úžasně znějící pedal steel guitar, naživo poslouchat.
Pro ortodoxní milovníky hardcore punku večer nejspíš skončil s předcházejícími Hopes - stálicí sovího labelu, o které letos není příliš slyšet (Kdo ví, co tahle potřeštěná parta chystá?). Umím si dobře představit, že si někdo v posledních letech vůči Hopes uhnal averzi, můj případ to ale upřímně není. Hopes se prostě neberou příliš vážně a nehrají dokonale, vše ale dohánějí energií překypujícími tracky a nakažlivým nadšením. To platí i na Pushteeku - slyšet naživo Hopes, uvědomit si, že je důležitý prostě nebejt kretén a zopakovat si u toho two-step je jednoduše zábava.
Pokračuju ve skákání po časové ose večera - tentokrát ke druhé kapele v programu, hardcore punkovým Scoop. Tahle v uvozovkách supergroup, ve které se potkávají známé ksichty napříč scénou, je pro mě dneska největším překvapením. Patnáct minut absolutního tlaku, špinavýho řevu a dupání do pódia. Scoop jsou živelnou zvířecí silou přetavenou do audio podoby. Výborný.
Srovnatelnou agresivitou samozřejmě oplývají také Decultivate, ti jsou však ještě o stupeň rychlejší a o odstín temnější. Tahle čtveřice poháněná zběsilou palbou bicích tlačí na ušní bubínky s ohromnou silou už od EP Milovat z roku 2018. A jak ukazuje set v Kabinetu i letošní demo, pořád může ještě přitlačit. Jinak já u Decultivate i přes nepochybnou kvalitu zpěvů stále bojuju se změnou na pozici frontmana- Miro starší tracky frázuje jinak než Zdenál a mě to hrozně tahá za uši. Těším se na úplně nový setlist, který mu už kapela ušije na Míru.
Už mi tu zbývají jen Pulse - youth crew hcze severu Čech. Melodický hardcore s nádechem ema, to je kombinace, která by mě prostě měla chytit za srdce i za uši. U Pulse to ale nějak nefunguje. S kapelou se mi absolutně nedaří napojit, skladby mi přijdou bez nápadu a stage pressence bez náboje. A tak po pár písních skládám zbraně.
Pro poctivé čtenáře si na závěr schovávám ještě jednu výtku. Vlastně ale nevím, komu ji adresovat. Letošní Pushteek mi i přes nabitý lineup a skvělé zázemi přišel trochu unavený. Rozpohybovat návštěvníky (až na jedinou výjimku) dalo kapelám opravdu práci a v celém večeru mi scházela trocha spontánní radosti. Možná už jsme ale jenom na takový věci starý a všichni mladí a energií nabití lidi byli na Sibiři na The Wilderness a Berlin Manson.