Ničitel' - Anna
Vypadá to jako další black metalový nebo crustový projekt, ale není to jen další black metalový nebo crustový projekt, co je to? Odpověď zní Ničiteľ, slovenská trojice, jejíž hudba snese označení jako dark-post metal nebo třeba bass'n'drum core. Jak vlastně takové subžánry v podání kapely, která si vystačí s bicími, basovou kytarou a zpěvy, zní, ukazuje zatím poslední dlouhohrající nahrávka kapely Anna.
Annu kapela vydala v polovině ledna, a posluchačům na ní servíruje devět ponurých skladeb, které se vůbec nebojí od hlavy až k patě namočit v temnotě. Zároveň si ale Ničiteľ na desce pohrávají s nestandardními, mírně avantgardními postupy, a občas vyrazí směrem k uhlazeným éterickým post-metalovým plochám. Zvuk tria zajímavým způsobem interaguje s mantinely absence kytary, které kapele dodávají unikátní tvar, ale zároveň jí v prostornějších pasážích nedovolují naplno roztáhnout křídla.
I se stopáží jen něco málo přes půl hodiny dokáže Anna výrazně zpomalit. Některé skladby mají pozvolný nástup a táhlé mezihry. Ty sice představují další černé cihly do struktury ponuré atmosféry - občas to ale Ničiteľ trochu přeženou, a přidají o jednu-dvě řádky cihel navíc. Jinde se ale pomalý hudební podkres s nepřeslechnutelným řevem krásně a bolestivě propojí a vymaluje obraz tak depresivní, že není snadné ho dlouho soustředěně pozorovat. Příkladem je druhá polovina skladby Tma nebo předposlední a zničující Razcestie, které v některých momentech mnohem víc než píseň připomínají zhmotněnou beznaděj, která si na vás sedne vší svou váhou.
"Ľahšie sa zabija, keď lietajú drony. Muky matiek všetkým, čo začínajú vojny."
Basa se u Ničiteľ nestačí otáčet, a má mnoho podob. Místy napodobuje klasický zvuk kytary v extrémních metalových žánrech, jindy bručí v podivně avantgardních mezihrách. Ty místy sklouzávají až do takových no-way partů, kde se objevuje (snad) trubka, přesně jako od tvé oblíbené smuteční kapely. Jindy zase kapela odhaluje téměř post metalové plochy, které ale v jejím podání nejsou tak éterické, jak jsme u tohoto subžánru zvyklí. A například skladba Tma přinese i primitivní proto-metalovou surovou pasáž. Padesát odstínů černi, ne všechny ale sednou každému.
To platí také o zpěvech. Pokaždé, když se poprvé ozvou v úvodní skladbě Kráľovske Semä, připadají mi k hudbě přimonotvané příliš na sílu, a tento pocit se pak ještě několikrát vrátí. Na druhou stranu tam, kde se nástrojová složka stáhne do formy pouhého podkresu, nebo ještě lépe, kde vokál přejde do rychlého frázování, jako v titulní Anna spí nebo Súhlas, funguje žalostný řev skvěle.
"Bigotná spoločnosť utíši bezvercov. Chce Anni spiacu."
Anna má blízko k označení koncepční deska. Pánská trojice se totiž v textech staví do nelehké role – v téměř každé písni reflektuje problémy a traumata, kterým jsou v současné společnosti vystavovány dívky a ženy. Sexuální obtěžování, toxická maskulinita a nerovné postavení – není lehké se s takovými tématy poprat tak, aby se při poslechu nekroutily prsty u nohou. I když je o to důležitější o nich zpívat. Ničiteľ tohle ale zvládají výborně, bez klišé a se zajímavými metaforami. Například ve skladbě Eva.
"Takto si vykladá světa stvorenie, nenávisť k ženám ma hlboké korene."
Ničiteľ vkládají v úvodu roku do pléna nahrávku, která je jiná, než se na první pohled zdá. Není snadné ji uchopit, a pro mnoho posluchačů nejspíš ani nebude snadné ji soustředěně doposlouchat. Přesto po sobě Anna zanechává silné, a hlavně neotřelé dojmy, které stojí za to okusit na vlastní kůži.